LIFE EXPERIENCE

Jak jen začít? Pokud si vzpomínáte na článek, který jsem psala pár týdnů zpět, kde jsem se vyjadřovala tehdy k mé „aktuální“ situaci tak ta se teď opět změnila. Nevím jak to říct jinak, ale jsem šťastná, vlastně víc než kdy předtím. Jenže když je člověk opravdu šťastný tak je asi vlastně i tak zaslepený tím vším, že nevnímá věci okolo sebe, hlavně ty podstatné. Nebudu to tady nijak konkretizovat, jen mám prostě opět potřebu se k tomu takhle veřejně vyjádřit, protože se mi díky tomu, že se takhle vypíšu snad alespoň trochu uleví? i když, tohle je takový sousto i na mně, že možná ani vypsat se mi nepomůže.

Máte někdy pocit, že to, co jste se v daný okamžik dozvěděli, musí být zákonitě jen špatný sen, ale ráno zjistíte, že je to vlastně odporná realita a vy se s tím prostě buď naučíte žít, anebo utnete úplně vše ještě zavčas? Tak přesně tohle je moje situace a pocity právě teď. Nejhorší na tom všem je asi to, že jsem si vždycky říkala, že mě se tohle stát prostě nikdy nemůže. Omyl. Vždycky to jednou přijde a rázem budete na největším omylu a budete tak muset rozhodnout, jak to vlastně bude všechno dál. Najednou máte pocit, že se vám zhroutí celý svět v jedné vteřině. Ano. Tak přesně tak si teď připadám! Já a moje vnitřní druhé já má potřebu to klidně vykřičet do celého světa, ale něco malého ve mně mi říká, že je to to nejhorší, co bych momentálně mohla udělat. Je až neuvěřitelný, jak se teď dokážu ztotožnit s určitými scénami ve filmech či seriálech. Připadám si teď, že hraju špatnou roli ve filmu a pořád se mi to třeba jenom zdá. No, bylo by to asi mé zbožné přání, ale teď je na mě, jak se k tomu postavím. Jsou pouze dvě možnosti. Jít dál a na tohle zapomenout, anebo všechno hodit za hlavu a s tím i moje štěstí. Opravdu jsem teď na nejhorší křižovatce života a nevím kudy se vydat, co dělat anebo jak se vlastně zachovat. Ten kdo mě zná, jakože kdo mě opravdu dobře zná, což jsou asi čtyři nebo pět kamarádek, tak vědí, že na povrch vypadám až moc vyrovnaně, ale uvnitř když se opravdu něco stane, mě zraní téměř cokoliv, ale taky moc dobře vědí, že pokud já k někomu chovám tak neskutečný odpor jako právě k osobě, o které tady tak neúplně mluvím, dokážu člověka tak moc nenávidět a udělat vše pro to, aby se cítil ještě hůř než já. Nebo vlastně, nejhůř. To je moje asi řekla bych specialita.

Celkově pokud mám udělat shrnutí, tak většinou dřív nebo později vždy dosáhnu svého. Na to konto jsem si myslela, že moje osoba má stále velkou váhu a roli v tom, aby se nestalo něco takového. Bohužel, holt jsem se jednou zmýlila a to je teď asi i hlavní problém. Já a důvěra k někomu, to nejde moc k sobě. Trvá mi hrozně dlouho, než někomu opravdu začnu věřit a vybuduju si takovou tu vazbu. Ta je teď bych řekla dost možná téměř pryč a já můžu začít opět od nuly, což by tím pádem nebylo poprvé. Věřila jsem a čekala, že čas člověka za tak relativně krátkou dobu nezmění, ale bohužel, ta naivní a stále chtějíc být hodná jsem tady zůstala jen já. Možná teď lituju něčeho, co se nestalo, ale stát se mohlo. Možná ale taky ne, protože vím, že já mám stále čistý štít a můžu pokračovat, jen teď úplně nevím, jestli vůbec chci. Nejhorší na tom všem je, že život bez štěstí, je pro mě absolutně nudný, šedý, černý a bez života. A kdo o tomhle celém incidentu konkrétně vlastně vůbec ví? Bude to rychlý. Já, mé vnitřní druhé já a pak z mých všech opravdu hodně dobrých kamarádek pouze jedna jediná. Za což ji děkuju, že mě vždy vyslechne a vše co jí řeknu, si nechá jen a jen pro sebe. Možná až uplyne zase nějaký ten měsíc dva, řeknu to i těm ostatním, ale teď na to nemám ani sílu a ani chuť. Teď prostě celkově vím, že nechci, aby o tom vědělo víc lidí, než je potřeba.

Absolutně teď vůbec nevím, jestli mi to pomohlo, takhle se veřejně vyjádřit, ale budu určitě ráda, když mi napíšete Vy holky, jestli jste byly někdy v podobné situaci nebo i úplně jiné ale pocity byly třeba hodně podobné a jak to třeba řešíte nebo jste se zachovaly:) budu moc ráda za každý váš komentář, protože alespoň ty mě činí šťastnou a neskutečně mě naplňuje vaše odezva a jakákoliv vaše reakce:) jinak fotky jsou asi dva dny staré z mého oblíbeného místa, kam se chodím projít vždy, když si potřebuju vyčistit hlavu a jenom přemýšlet třeba právě o takových věcech a celkově když chci být sama. To je totiž na životě na vesnici asi to nejhezčí, ten klid, příroda a i ta občasná samota:)