sobota 6. srpna 2016

LIFE EXPERIENCE


Jak jen začít? Pokud si vzpomínáte na článek, který jsem psala pár týdnů zpět, kde jsem se vyjadřovala tehdy k mé „aktuální“ situaci tak ta se teď opět změnila. Nevím jak to říct jinak, ale jsem šťastná, vlastně víc než kdy předtím. Jenže když je člověk opravdu šťastný tak je asi vlastně i tak zaslepený tím vším, že nevnímá věci okolo sebe, hlavně ty podstatné. Nebudu to tady nijak konkretizovat, jen mám prostě opět potřebu se k tomu takhle veřejně vyjádřit, protože se mi díky tomu, že se takhle vypíšu snad alespoň trochu uleví? i když, tohle je takový sousto i na mně, že možná ani vypsat se mi nepomůže.


Máte někdy pocit, že to, co jste se v daný okamžik dozvěděli, musí být zákonitě jen špatný sen, ale ráno zjistíte, že je to vlastně odporná realita a vy se s tím prostě buď naučíte žít, anebo utnete úplně vše ještě zavčas? Tak přesně tohle je moje situace a pocity právě teď. Nejhorší na tom všem je asi to, že jsem si vždycky říkala, že mě se tohle stát prostě nikdy nemůže. Omyl. Vždycky to jednou přijde a rázem budete na největším omylu a budete tak muset rozhodnout, jak to vlastně bude všechno dál. Najednou máte pocit, že se vám zhroutí celý svět v jedné vteřině. Ano. Tak přesně tak si teď připadám! Já a moje vnitřní druhé já má potřebu to klidně vykřičet do celého světa, ale něco malého ve mně mi říká, že je to to nejhorší, co bych momentálně mohla udělat. Je až neuvěřitelný, jak se teď dokážu ztotožnit s určitými scénami ve filmech či seriálech. Připadám si teď, že hraju špatnou roli ve filmu a pořád se mi to třeba jenom zdá. No, bylo by to asi mé zbožné přání, ale teď je na mě, jak se k tomu postavím. Jsou pouze dvě možnosti. Jít dál a na tohle zapomenout, anebo všechno hodit za hlavu a s tím i moje štěstí. Opravdu jsem teď na nejhorší křižovatce života a nevím kudy se vydat, co dělat anebo jak se vlastně zachovat. Ten kdo mě zná, jakože kdo mě opravdu dobře zná, což jsou asi čtyři nebo pět kamarádek, tak vědí, že na povrch vypadám až moc vyrovnaně, ale uvnitř když se opravdu něco stane, mě zraní téměř cokoliv, ale taky moc dobře vědí, že pokud já k někomu chovám tak neskutečný odpor jako právě k osobě, o které tady tak neúplně mluvím, dokážu člověka tak moc nenávidět a udělat vše pro to, aby se cítil ještě hůř než já. Nebo vlastně, nejhůř. To je moje asi řekla bych specialita.


Celkově pokud mám udělat shrnutí, tak většinou dřív nebo později vždy dosáhnu svého. Na to konto jsem si myslela, že moje osoba má stále velkou váhu a roli v tom, aby se nestalo něco takového. Bohužel, holt jsem se jednou zmýlila a to je teď asi i hlavní problém. Já a důvěra k někomu, to nejde moc k sobě. Trvá mi hrozně dlouho, než někomu opravdu začnu věřit a vybuduju si takovou tu vazbu. Ta je teď bych řekla dost možná téměř pryč a já můžu začít opět od nuly, což by tím pádem nebylo poprvé. Věřila jsem a čekala, že čas člověka za tak relativně krátkou dobu nezmění, ale bohužel, ta naivní a stále chtějíc být hodná jsem tady zůstala jen já. Možná teď lituju něčeho, co se nestalo, ale stát se mohlo. Možná ale taky ne, protože vím, že já mám stále čistý štít a můžu pokračovat, jen teď úplně nevím, jestli vůbec chci. Nejhorší na tom všem je, že život bez štěstí, je pro mě absolutně nudný, šedý, černý a bez života. A kdo o tomhle celém incidentu konkrétně vlastně vůbec ví? Bude to rychlý. Já, mé vnitřní druhé já a pak z mých všech opravdu hodně dobrých kamarádek pouze jedna jediná. Za což ji děkuju, že mě vždy vyslechne a vše co jí řeknu, si nechá jen a jen pro sebe. Možná až uplyne zase nějaký ten měsíc dva, řeknu to i těm ostatním, ale teď na to nemám ani sílu a ani chuť. Teď prostě celkově vím, že nechci, aby o tom vědělo víc lidí, než je potřeba.


Absolutně teď vůbec nevím, jestli mi to pomohlo, takhle se veřejně vyjádřit, ale budu určitě ráda, když mi napíšete Vy holky, jestli jste byly někdy v podobné situaci nebo i úplně jiné ale pocity byly třeba hodně podobné a jak to třeba řešíte nebo jste se zachovaly:) budu moc ráda za každý váš komentář, protože alespoň ty mě činí šťastnou a neskutečně mě naplňuje vaše odezva a jakákoliv vaše reakce:) jinak fotky jsou asi dva dny staré z mého oblíbeného místa, kam se chodím projít vždy, když si potřebuju vyčistit hlavu a jenom přemýšlet třeba právě o takových věcech a celkově když chci být sama. To je totiž na životě na vesnici asi to nejhezčí, ten klid, příroda a i ta občasná samota:)

11 komentářů :

  1. Skvěle napsané! Jsou tam emoce všeho druhu popsány dohromady a na mě ten článek neskutečně zapůsobil a především skvělé fotky! Naprosto se k takovému typu článku hodí!:)

    OdpovědětVymazat
  2. Simonko jsi chytrá mladá slečna, takže věřím, že i přes tento tvůj problém se rozhodneš správně, nebo správně v tom slova smyslu, aby si byla ty spokojená a vůbec nezáleží na tom kdo si co bude myslet:) na ostatní se určitě vůbec neohlížej, jdi si za tím co chceš ty a pokud jsou tam nějaký překážky tak je jednoduše jako správná ženská odstraň!:D:)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem hrozně ráda že si na blog zařadila i články tohohle typu:) myslím že čtenáři jsou rádi když mohou alespoň z části nakouknout i do soukromí a hlavně jelikož tu nemáš takové články tak často, tak mě to vždy neskutečně pohltí že si to přečtu klidně ještě pak dvakrát znovu!:) a mimochodem fotky jsou nádherné!

    OdpovědětVymazat
  4. Ty fotky jsou nádherné! Určitě ještě nějaké takové random fotky nafoť neboť jsou vážně skvělý!:)

    OdpovědětVymazat
  5. Obdivuju tě že se takhle dokážeš skvěle vyjádřit k daným situacím, to já absolutně neumím..spíš se vždycky uzavřu nejvíc do sebe a až se to ve mě nakupí, tak logicky bouchnu a pak je to fakt špatný:D ale myslím že to zná asi každá holka -_- každopádně skvělý článek a fotky:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Svoje pocity jsi popsala tak upřímně a s citem, moc se ti to povedlo.. Zároveň mě ale mrzí, že si teď něčím takovým procházíš, ale neboj, věřím, že bude všechno nakonec bude dobré! ♥

    GIVEAWAYAnother Dominika

    OdpovědětVymazat
  7. Jéjko krásne fotky! :) Takisto máš super design blogu!! :)
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  8. Líbí se mi, jak mluvíš o tom, co se ti stalo, ale vlastně nám to neříkáš, na konci ale každá tak nějak pochopíme, o co se jedná. Držím ti palce, ať se z toho co nejdřív dostaneš a po pravdě? Já bych nevěděla, co mám dělat, já totiž nikdy nevím, co mám dělat(..nakonec totiž většině lidí stejně odpustím protože jsem slaboch).
    A fotky jsou krásné, ty jsi krásná <33

    OdpovědětVymazat
  9. This is so inspiring! I love the post:)

    irenethayer.com

    OdpovědětVymazat